Předurčeni osudem- Hyuugacest

1. dubna 2014 v 20:44 | ♥Suki Ashikaga♥ |  Hyuugacest

Hai, hai, vím, že bych asi měla konečně dokončit nějakou sérii. Možná vám něco nepřipadá ukončené, ale pro mě to už je opravdu ende...Jako například NaruSasu YAOI povídky. Jsou to dva díly, pro mě to skončilo. Ale oficiálně není nic napsané :D Takže pokud někdy budu mít chuť se k tomu vrátit, nic tomu nebude stát v cestě.
Tohleto nebude nějak úža dlouhé, počítám 2-4 díly, uvidím, jak to vyjde. Prozatím je to bez hentai, bohužel, v začátku se to nedá...tak gomenasai :') Je t krátké, ale příště to napravím. Jsem líná, já vím :'3



Pamatuji si tu noc, jako by to bylo včera.
Vzbudila jsem se do tmy, zpocená, s hlavou plnou zlých snů. Domem se nesl můj křik plný děsu a pronikavé vzlyky. Marně jsem se snažila odehnat od sebe všechny ty noční můry, máchala jsem rukama kolem hlavy ve snaze uhodit něco, čeho se nešlo dotknout. Zdálo se mi, jako by se mě všechna ta temnota snažila pohltit. Odhodlanost bránit se jí mě pomalu opouštěla. Měla jsem pocit, jako by mi na hrudi zela hluboká rána, ze které tryská krev, odnášejíc s sebou mou zmučenou duši. Prosila jsem o smrt, rychlou, bezbolestnou. Jen aby to vše co nejdřív skončilo.
Něčí ruce uchopily moje paže. Smířena s tím, že si pro mě přišel sám satan, jsem se dotyčnému zhroutila do náruče a pomalu zase zavřela oči.


K mému zděšení jsem se ale neprobudila v pekle, nýbrž v tom prokletém domě se zatemněnými okny, kterému bych měla říkat domov. Ovšem nebyl to můj pokoj. Tuhle místnost naplňovala úplně jiná atmosféra. Ačkoliv byl zde nábytek uspořádán stejně jako v mé ložnici, bylo tu něco úplně jinak. Vznášel se tu klid a mír, který pomalu prostupoval do mého těla, než ho zcela naplnil a vytlačil z hlavy všechno zlé a děsivé. Připadala jsem si, jako bych se předávkovala morfiem, vše mi bylo rázem jedno, veškerá bolest se vytratila a vzpomínky na hrůzný sen vzala s sebou. Posadila jsem se a teprve v tu chvíli jsem zaregistrovala onu osobu, která mě vytrhla ze spárů zoufalosti a beznaděje.
Pomalu jsem si přivykala tmě a začala rozeznávat zachráncův obličej.
,,Neji-niisan…"


Bratranec se pousmál a přitáhl si mě k sobě. Objal mě svými silnými pažemi a já jsem mu s radostí položila hlavu na rameno. Uklidňovalo mě teplo jeho těla a mátová vůně jeho dlouhých vlasů, které mě šimraly v obličeji. Konečky prstů mě lehce hladil po zádech a šeptem mě konejšil.
,,Neboj se, jsem tu s tebou. A vždycky budu."
Právě tu noc to všechno začalo. Od té doby je stále se mnou, stojí při mně jako můj anděl strážný a já jsem mu za to nesmírně vděčná. Kdykoliv se cítím sama, nechtěná a všemi zavržená, zjeví se on, obejme mě a všechen žal se vypaří neznámo kam. Jeho milující náruč je jako balzám na duši, přijde mi, že i jediný letmý dotyk mě dokáže uklidnit tak, že se mi zdá, jako bych se měla každou chvíli vznést. Díky němu se cítím úplná…


**


Někdo zaklepe na dveře. Pár vteřin na to se pohne klika, dveře se otevřou a dovnitř vejde můj otec, oděný do dlouhého modrošedého kimona se znakem klanu. Odhodím svitek s popisem tréninku techniky Kaiten někam za postel, zvednu se ze židle a s hraným úsměvem se postavím před hlavu rodiny.
,, Ohayō, chichi." /dobré ráno, otče/
Jako vždy se ani neobtěžuje mi odpovědět, jen lehce přikývne a odkašle se. Prohrábne si dlouhý závoj hnědých vlasů a pohlédne na mě ledově chladnýma očima.
,,Mám ti od Nejiho vyřídit pozdrav. A že prý na sebe máš dávat pozor…"
,,On někam šel?"
,,Přestaň mi skákat do řeči! Nechej mě laskavě domluvit, Hinato!" zařve na mě a vší silou uhodí do stolu, až se celý otřese. Zatne pěst, až mu zapraskají klouby na prstech, vydechne a uklidní se.
,,Víš moc dobře, že mezi Zemí ohně a Zemí vln zuří válka. Naše jednotky, které bojují na protivníkově území, po posledním útoku velmi prořídly. Je potřeba poslat další shinobi z Listové na pomoc. Neji je jedním z těch, co jsou právě teď na cestě z Konohy a míří vstříc smrti."


Začnu panikařit, zvednu se a pokusím se uklidnit bezhlavým běháním po pokoji.
,,To snad není pravda! Jak jsi ho mohl nechat jen tak odejít?!"
,,Uklidni se, dcero. Je to jeho povinnost a-"
,,Můžeš mi alespoň říct, kdy se vrátí?!" dostávám se na hranici příčetnosti.
Otec sklopí pohled a založí si ruce na prsou.
,,Nevím. Pravděpodobně na konci války-přibližně za rok až dva. Ne že bych nevěřil v jeho schopnosti, ale obávám se, že se konce války nedožije."
Bodne mě u srdce a oči se mi zaplní slzami plnými žalu a zloby na ten podělanej svět.
,,A…ne-nemůžeš udělat něco, a-aby tam nemusel?"


On následně zaječí něco na způsob "hotovo, finito, šlus, nebudu se o tom s tebou už dál bavit", praští dveřmi a ponechá mě tam samotnou, zatímco já si můžu oči vyplakat. Slzy mě studí na krku a tělo se zmítá pod náporem vzlyků. Očekávám, že pak zase přiběhne ON, se smutným výrazem ve tváři si sedne ke mně a pevně mě obejme. Políbí mě do vlasů a utiší mi mé bolavé srdce.
Nedokážu pochopit, že nepřijde.


Nemůžu ho nechat tam jít, aby hleděl smrti do očí. Nechci, aby jeho oči viděly všechnu tu krev, umírající přátele. Nezvládnu tu bez něj žít. Ještě tu hodinu tajně opouštím rodinné sídlo, v bojovém úboru a s ruksakem na zádech, zatímco byakuganem pátrám po jakémkoliv zrnku jeho chakry…
Neji nii-san, miluji tě!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jassmine Jassmine | 1. dubna 2014 v 21:51 | Reagovat

Pěkný začátek, jen mi trochu vadí, že se Hiashi nechová moc jako Hiashi... Jinak pěkné :D

2 Iris Iris | 2. dubna 2014 v 20:52 | Reagovat

Celkem mě zarazilo to, jak Neji říká, že Hin nikdy neopustí - umřel. Škoda ho. Jinak skvělej začáte, nemožu se dočkat pokračování. Co takhle hentai na bojišti???

3 Back-San Back-San | 3. dubna 2014 v 6:58 | Reagovat

Hm dobre. Asi jako vzdy... :-D

4 Šikamaru Šikamaru | 16. dubna 2014 v 23:20 | Reagovat

Super :-D  :-D

5 Minata - chan Minata - chan | 28. února 2015 v 23:31 | Reagovat

Krásné:3
napíšeš někdy ještě něco na tenhle pár?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama